provozní setkání v časech pandemie
Uspořádali jsme setkání. A to v té mizerné době nebylo málo.
Opět v Malých Svatoňovicích
Jaroměřské setkání letošního, tedy 2021. roku, jsme sice přivedli do stádia pokročilých příprav, ale vládní protiepidemická opatření nám opět, stejně jako v roce 2020, znemožnila setkání v jaroměřské sportovní hale uspořádat. S nastupujícím létem se však čínský virus přece jen trochu zklidnil, očkování populace a její promoření pokročilo, takže se nám znenadání naskytla příležitost se opět vrátit na místo činu a vůbec prvních sekčních a předsekčních setkání v roce 2013 a 2015, totiž do Malých Svatoňovic.
Účast byla nevelká, layout komorní, na termín svátků počátku července prostě přijel a přivezl moduly a vozidla ten, kdo mohl.
Layout
Byl zkonstruovám péčí našeho mistra layoutáře Joseyho z těch modulů, které byly k dispozici, je zde .
Malé Svatoňovice
Hlavní jednokolejná trať začínala v Malých Svatoňovicích, které spolu s krátkým úsekem dvoukolejné trati s dvěma spojkami a výtopnou suplovaly tzv. skryté nádraží se zbytkem světa. Z nich táhlým pravým obloukem dospěla do Drnova, do nějž na tomto setkání nebyla zaústěna žádná místní dráha, a tak byl obvyklou nácestnou stanicí určenou jen ke křižování vlaků a manipulaci s místní zátěží.
Malé Svatoňovice, kolejově odpovídající svému vzoru ve skutečné velikosti, jsou sice stále v době dřevěné, ale na hranici staničního obvodu se začínají plánovat, stavět a dít velmi zajímavé věci, protože majitel se rozhodl vymodelovat drážku místního uhelného dolu i s překladištěm. Takže zajímavostem a překvapením do budoucna rozhodně není konec.
Navíc pan kolega malosvatoňovický přednosta si zakládá a jeho velkou zálibou jest co možná přesné a úplné naplánování přeprav uhlí do výtopen na layoutu, takže v přípravách nás již pravidelně zastihnou dotazy na denní spotřeby lokomotiv v té či oné výtopně. Postupně se tak ve stopách knížete Nebuželského i v tomto segmentu režijních přeprav uhlí dostáváme z hračkářské na už modelářskou úroveň.
Drnov
Sousední Drnov je obyčejná česká co do počtu dopravních kolejí tříkolejná nácestná stanička, v přepočtu s 450 metry délky hlavní koleje, což zhruba odpovídá typově např. některým mezilehlým stanicím dráhy Pražsko - duchcovské. Zatímco elektrické a návěstní zapojení této stanice za dobu její devítileté existence již prošlo rekonstrukcí (a to důkladnou péčí signálních a návěstních dílen Šváb & Netáhlo), její zakrajinování a zaštěrkování je stále nedokončeno, o výpravní budově a stavědlech nemluvě. Na majitelovu ani ne tak omluvu, jako spíše vysvětlení či prosté konstatování budiž řečeno, že to není jediná stanice v jeho péči a že se mu nedostává komodity ze všech nejvzácnějších - času. A tak se šuplata plní stavebnicemi, na které snad alespoň z části v letošní zimě konečně dojde.
Černá nad Úpou
Z Drnova se hlavní trať stočila dalším velkým pravým obloukem do Černé nad Úpou. Pamětníci a čtenáři reportáží vědí, že jde ve svém základu o původní vlečku uhelného dolu (VUD), postupně rozšířenou do typické mezilehlé stanice o třech kolejích dopravních a jedné manipulační. Černá má velmi pěkně provedenou výpravní budovu, sypaná nástupiště a především byla v posledních letech obohacena o vlečku pobočného závodu AZNP, zaústěnou do 3. staniční koleje a spojku mezi 1. a 3. staniční kolejí. To velmi zpestřilo provoz a přepravní instradace, které od této doby se staly nedílnou součástí našich grafikonů.
Takový ucelený vlak nebo skupina vozů, plná embéček, kerý navíc v některých grafikonech jezdí jen každý sudý nebo lichý den, je nejen pěkným pokoukáním, ale dodává provozu na layoutu i patřičnou šťávu a ten správný provozní šmrnc.
Za stanicí Černá nad Úpou trať několika protisměrnými oblouky, které už byly díky dostatečnému počtu modulů stejně jako u velké železnice odděleny rovnými úseky a nenavazovaly tak bezprostředně na sebe, dosáhla Bezručova údolí, které překonala velmi pěkným příhradovým mostem Buštěhradské dráhy. A opět pozorný čtenář ví, že se tím blížíme k nádherně modelářsky zpracované stanici Hora Svatého Šebestiána.
Hora Sv. Šebestiána
Modeláři z klubu úsTTí jsou v zakrajinování opravdu hodně napřed. Jak už jsem dříve psal, v zásadě jde o věrný trojrozměrný model v měřítku zlatého modelářského středu zachycující výsledky bádání železniční archeologie na dnes již zrušené a opuštěné krušnohorské trati v úseku Křímov - Reitzenhain Č.S.D, konkrétně části se stanicí Hora Svatého Šebestiána a k ní přiléhajících traťových úseků včetně již zmíněného příhradového mostu přes Bezručovo údolí.
Práce kolegů úsTTeckých krajinařině je velkou inspirací a potěchou. Jejich modulům se plně vyrovnávají, dle mého skromného soudu, moduly kolegů z okruhu sekce a příznivců úzkorozchodky TTe ( československá modulovka TTe ), stanice Bělá pod Bezdězem, Bocovo s odbočkou Obora a vjezd do portálu tunelu ve Výpravčicích.
Pro mě osobně je "Hora" velkou inspirací i z toho důvodu, že její modelářská rekonstrukce je umístěna do let 1928 až 1955, tedy modelářských epoch II a IIIa/b, což jsou epochy mému srdci velmi blízké. Pokud je mi známo, příznivců epochy II není v TT modulovce mnoho, vedle kolegů ústeckých už vím jen o kolegovi modeláři, který čas od času zveřejní na fóru p. Daleckého své příspěvky o svém modulovém ztvárnění úseků trati Liberec - Žitava právě v epoše II. Snad bude číst i tyto řádky a snad se na setkání věnovaném epoše II buď úplně nebo aspoň zčásti nakonec všichni stejnou srdeční zálibou postižení sejdeme. Vozidel, byť rozvážně a pomalu, přibývá, stálo by to za to.
A protože popis stanice Hora Sv. Šebestiána/Sebastiansberg i dění v ní a jejím okolí by byl nevýstižný, dovolím si na tomto místě odkázat na reportáž a dále fotoreportáž, které jsou na stránkách ústeckého klubu www.ustti.cz umístěny.
Ústecká reportáž správně konstatuje velké množství našich nezakrajinovaných modulů a stanic v době dřevěné, malém množství nákladů a nepatinovaných vozidlech. Dobré je, že podává nabídku pomocné ruky vlastní a upozorňuje na tipy dalších modelářů.
S krajinováním modulů jsme obecně hodně pozadu a s patinací vozidel asi ještě více. Vysvětlení je prosté, je nás v sekci TT-provoz málo a máme málo času. Samozřejmě, mohli jsme vypiplat každý dva traťové moduly a k tomu někteří z nás jednu stanici, nebo rok či dva stavět jednu lokomotivu, ale pak bychom nejenom neměli dostatek traťových moudulů k sestavení už topograficky slušného layoutu s provozně přijetelnou délkou mezistaničních úseků, neměli bychom je vůbec a trápili bychom se stanicemi tak blízko sebe, že by vlak byl v obou zároveň...
Zkrátka, kolegové z Ústí mají to báječné a zasloužené štěstí, že jich je na jednu stanici a přilehlý traťový úsek pět, nám se občas stává, že je jeden člověk na pět stanic i s traťovinou. Není tak naše krajinářské zpoždnění vada, nebo nedbalost, je to vývojem daná vlastnost, kterou se nám, jak doufám, podaří změnit.
Moldava v Čechách / Moldau in Böhmen a stáčírna
Ze stanice Hora Svatého Šebestiána traťový úsek mírným levým oblouke soběžně s traťovou kolejí vedl do Moldavy v Čechách, naší ranžírní stanice: vpřed, stůj, vzdálit, bumlák je sestavenej, odvěs, ukliď se mi do výtahu, počkej chvíli na osobák, bouchej dál, mašina do depa, mašina z výtopny, až za chvíli jen co to vykřižuju, zajedem na vlečku, dříví na devátou .....
Od setkání k setkání nám to s kolegou jde na ranžíru a ve stanici líp a líp. Jak toto, tak i následující setkání v Týnci byly pohodové, zásluhu na tom má přdevším dobtře sestavený grafikon, který ani stanici, ani ranžír nepřetěžuje. Tím je klid na dopravu i posun, je čas řádně rozposunovat místní zátěž po stanici, je možno v klidu obsloužit vlečku v přilehlém traťovém úseku. Jednoduchá provozní krása.
Do Trnávky trať vedla přes vlečku stáčírny minerálních vod, zaústěnou zde do staniční koleje mezi trnáveckým vjezdovým návěstidlem a krajní výhybkou. Obavy z provozních obtíží se ukázaly být liché: vše je o dobře napsaném grafikonu a kolega Josey ho napsal dobře. Samotná vlečka je zajímavě řešena, protože k rampě stáčírenského skladu klesá přes úvrať, takže posun je na ní velmi zajímavý, zároveň toto uspořádání umožňuje vlak na vlečce uzavřít a uvolnit horní kolej pro traťový provoz.
Trnávka s odbočkou Obora, Oldřichov, Mochov, Bocovo
Místní dráha z Trnávky přes Oldřichov do Mochova s odbočkou z Trnávky do Bocova se skladem Ferony byla idylickým zákoutím lokálky. Odbočka Obora jako součást trnávecké stanice byla svým dokonalým krajinářskýcm zpracováním pěkným připomenutím provozu přelomu 70. a 80. let, stejně jako stanice Bocovo se skladištěm Ferony (pozorný čtenář předchozích reportáží opět ví, že vzorem skladištní budově byla stavba v žst. Čelákovice z 20. let, zbořená při rekonstrukci této stanice před několika lety), kde letos jedna z větví lokálky končila.
Čeho lituji, že jsem si nestihl projet ani jeden vlak v těchto úsecích, protože jsem byl zcela pohlcen službou v Moldavě na ranžíru. A tak jen pohlédnutím přes ranžír a stanici jsem kochával lokálkou na obzoru a provozem na ní.
Lokomotivy
Zvláštní zmínku zaslouží zařazení některých strojů, vytažených na provozní světlo z přihrádek a skříněk našich kolegů, do pravidelného provozu: vedle továrních pikáckých lokomotiv řady 413.0 se pozornosti těšila jak mikáda a torpédo postavené R. Andrášikem, tak hlavně a především štokr 556.0, jedničkový albatros 498.1 (zjistili jsme, že se s tendrem nevejde na standardní Fleischmannovu točnu) a šlechtična 475.1. Kníže jako by tu byl s námi, jeho rokácká 377.05, stejně jako za jeho dob vzorně vyčištěná a připravená, jezdila parrrádně ...
Modulovka žije
Setkání jsme narychlo svolali a připravili a zorganizovali během necelých dvou měsíců, mnoho kolegů kvůli protiepidemíckým opatřením a karanténám a tím způsobeným obtížím v zaměstnání nemohlo přijet. Proto všem jakkoli zúčastněným na přípravě a provozu patří mimořádně velký dík, že jsme si konečně po roce a půl mohli opět užít provoz na modulářském setkání vzdor proroctvím některých, že modulovka definitvně skončila a máme se odstěhovat do sklepů či na půdu. Díky nadšení, vůli a i štěstí modulovka stále žije a má se čile k světu a my s ní.
Jízdní řády
Jízdní řády zveřejněné níže se mi z důvodů softvérové duchařiny nebo chyby mezi židlí a klávesnicí za tuto duchařinu převlečené nepodařilo zveřejnit v čitelném měřítku, proto si vypomáhám odkazy na nákresné jízdní řády, jejichž konstruktérem byl kol. Josey, zveřejněné na stránkách ústeckých kolegů:
hlavní trať M. Svatoňovice - Moldava s místní dráhou do Trnávky a Mochova
odbočka místní dráhy z Trnávky do Bocova
Několik fotografií pro potěchu závěrem
Všechny fotografie, není-li uvedeno jinak, Photography (c) Tereza Tess Lakomá, 2021:
výpravní budova v Černé nad Úpou ; albatros na točně v Malých Svatoňovicích ; šlechtična ; Moldava
Kdepak jste, pane Fuchs? Čekáme Vás v nákladní pokladně, jako vždycky...
silniční nadjezd v Hoře Sv. Šebestiána
posun z vlečky pobočného závodu AZNP v Černé nad Úpou
němka v čele nákladního vlaku na mostě přes Bezručovo údolí
zhlaví žst. Hora Sv. Šebestiána s odjíždějícím nákladním vlakem v čele s němkou
vozy pro přepravu automobilů na vlečce AZNP
vozy na vlečce a nakládacím místě pobočného závodu automobilky
jedničkový albatros, na výjimku z přechodnosti, samozřejmě, v žst. H. Sv. Šebestiána
mikádo, také na výjimku z přechodnosti. v Hoře Sv. Šebestiána
albatros s osobním vlakem v Hoře
-TT-
